Incký naháč
23. 10. 2007
incký naháč
peruvian inca orchid dog
Plemeno je známé i pod dalšími anglickými a španělskými názvy, např. Moonflower Dog či Perro flora. V kečujském jazyce se jmenuje „caa-aleppo", což znamená údajně „pes bez šatů". Vzniklo jako jateční plemeno, ale později se stalo společníkem incké šlechty.
Vzdor názvu jde o plemeno, které vzniklo dávno předtím, než si získalo přízeň incké nobility. Jako většina naháčů byl původně zdrojem potravy. Obyvatelé peruánské říše Huanca psí maso milovali, pořádali psí bankety a sousedi jim říkali „požírači psů". Když táhli do války, troubili na rohy vyrobené ze psích lebek. Po porážce tohoto brutálního národa, který měl ve zvyku válečné zajatce stahovat zaživa z kůže a z té vyrábět bubínky, Inky (1460), bylo zakázáno vyrábět rohy z psích lebek a poražení Huancové museli používat lebky jiných zvířat.
Inkové získali naháče téměř jistě od Huanců a přivezli je domů jako ceněné a chráněné společníky. Inckou šlechtu představa pojídání psů odpuzovala. Naháče obdivovali a brali je jako přátele. Čím byla jejich kůže světlejší, tím byli ceněnější. Něžní psíci byli drženi v temných, orchidejemi vyzdobených místnostech a ven chodili jen v noci (odtud jejich jméno „Moonflower", tedy měsíční květina).
Když se říše Inků zhroutila, naháči se stali vzácnými, ale nikdy nevymizeli docela a najdeme je v malých počtech v Peru dodnes. Ve 20. století se několik jedinců dostalo do Severní Ameriky a Evropy, ale ani tam se zatím nestali rozšířeným plemenem.
Jsou klidní, inteligentní, citliví a chybí jim jakákoli agresivita Bývají však postiženi např. různými kožními problémy a mívají potíže s chrupem, který leckdy potřebuje odbornou péči. Ve vrzích se občas objevují osrstění jedinci, které si majitelé ponechávají pro účely chovu, protože pomáhají udržovat typovou stabilitu plemene.
Morris Desmond, PSI (Encyklopedie psích plemen), 2001
naháč
(Ivona, 18. 4. 2008 18:13)